Bez mena

28. dubna 2013 v 19:56 | Aiva [: |  Deníček
Strácaš čas, keď nevieš, že už dávno som inde, a že tu nie som sám. Koľko slov si mi dal, keď som ich potreboval počuť len práve od teba...





Tušíte dobře. Depka. Nehorázná.
Nevím kde začít. Je toho tolik a já si to skladuju v srdci. Vážně nenávidím city. Nenávidím sama sebe.
Fakt už nevim co dělat dál.
I když chci přestat...nedokážu to, protože je to težší než se zdá. Jako bych v tu chvíli ztratila myšlení a upadla do takovýho divnýho...něčeho...a nemohla to opustit. A když to neudělám, začnu kolem sebe mlátit a nebo spolykám tisíce prášků. A nikdo si toho nevšimne. Což mě žere nejvíc. Doma jsem fakt nehorázně ignorovaná. Protože maminku nic kolem mě nezajímá. Hlavní je, aby ze mě něco bylo. Jo, s psychikou v píči ze mě něco určitě bude. Žádná opora a já to mám zvládat sama. Aha. Mámy logika. Uhm.
Kamarádi si jenom kamarádi říkaj. Když mi je nejhůř, jsou v tahu s někym jinym. Jsem ráda za ten net. Aspoň tady se najde někdo normální, kdo mě vyslechne a já vyslechnu jeho, návzájem si pomůžem. Proč musím bydlet zrovna tady, daleko od všech ? Proč musím bejt každej den sama, v pokoji, s pořezanejma, poškrábanejma rukama ? Asi.
Myslím, že si to doopravdy všecko určil můj báječnej tatínek, když řekl: "Navždy zůstaneš sama, bez kamarádů, nezasloužíš si je." Jop, nikdy mzapomenu.
Už jsem fakt na dně. Bojím se jít do školy. Bojím se jít mezi lidi. Bojím se lidí v buse. Bojím se lidí na ulici. Bojím se rodiny. Neumím s lidma ani jednat, protože za víkend řeknu jen pár slov...A ve škole...No, co k tomu říct.
Já snad se vážně chci vytratit z tohohle světa...A nebo začít žít...Mít aspoň jednoho kamaráda s kterým můžu chodit každej den ven, smát se s ním, navzájem si pomáhat, jezdit spolu pryč....Awww, moc upadám do snů.
Jenže i kdybych někoho takovýho našla...Většinou je to z okolí školy...Což je ode mě 20 km...Trochu z ruky, trochu...A moje milá ma´minka mě tam nechce každodenně vozit, jen do školy a ze školy. Víkendpříchází v úvahu.
Kdyby mě trápila jen ta debilní samota...Jenže přicházejí celkem k nevydržení noční můry, který se časem většinou splní a není to nic moc hezkýho. Navíc všude slyším hlasy, vidím ve skle tváře a další věci...Jop, nedivím se že mě rodiče chtěj dát k psychologovi.

Hej lidi, co máte kamarády...Važte si jich, ne každej má takový štěstí, že je šťastnej....


 


Komentáře

1 beepinka beepinka | Web | 1. května 2013 v 14:58 | Reagovat

:-( Tyjo...úplně mě to uvnitř sevřelo....Nevím vůbec,jak ti poradit...Já jsem taky zažila strach z lidí a tak...,ale nikdy jsem nedospěla k tomu,že bych si ubližovala. Nechápu tvojí mámu..ani tátu....takhle tě ničí...Je to těžké,když ti ani vlastní rodina nepomůže,nepodpoří...nedivím se,že jsi na tom tak jak na tom jsi. Doufám jen,že se to zlepší....neni dobré,aby sis ubližovala!

2 j-vip j-vip | Web | 1. května 2013 v 15:54 | Reagovat

ak chceš komunikovať, tak mi daj svoj skype. Prepáč, ale zo zásady si nepridávam SB na FB :) mno veď to poznáš,.. keď ti je dobre smeješ sa so všetkými, no vždy budeš plakať sama,... ja to veľmi dobre poznám, mne sa to stalo asi pred 2 rokmi,... proste všetko maximálne na piču,... a áno mala som takú kamarátku a vydržalo mi to 9 rokov a potom sa zmenila,... odvtedy sa nebavíme,... aj keď viem, že už nikdy nenájdem niekoho ako je ona,... na depky je najlepšie písať na blog, alebo napíš poviedku,...

3 L. L. | Web | 1. května 2013 v 19:09 | Reagovat

Čím dál více tě poznávám tím více mi jsi podobná. Já měla kamarádku, nejlepší. Do té doby než se odstěhovala a pravda vyplula najevo. Pomlouvala mě a to docela ošklivě. Od té doby jsem se uzavřela. Dokonce jsem se sebepoškozovala, řezala si nohy, škrábala jsem se. Nenáviděla jsem se proto protože jsem někomu věřila. Teď je to o něco lepší, mám ''přátelé'' ale nikomu z nich nevěřím. Toužím po nejlepší kamarádce ale se mnou se přátelit je trochu těžší. Snad to bude brzy lepší.

4 L. L. | Web | 1. května 2013 v 19:11 | Reagovat

Mimochodem až si tě přidá fialová profilovka, jsem to já :D

5 yummyfate yummyfate | Web | 2. května 2013 v 17:25 | Reagovat

Vždycky si i z toho nejhoršího člověk nakonec odnese jen to dobrý.:) bolest nějak časem zmizí a zustane na tom to dobrý.. sama občas mívám deprese ani nevím z čeho..ale už dlouho sem si sama neublížila, nejsem štastná..ale ani se nemam blbě.. jediný co nás tady drží je přece víra že přijde něco lepšího, jen proto tu sme..tak musíme věřit..!:)
byla bych ráda kdyby ses koukla ke mě a třeba nechala komentář. :) :)

6 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 2. května 2013 v 18:57 | Reagovat

chtelo by to postavit se vsemu celem proste narovnat hlavu a jit kupredu jinak se z toho nikdy nevyhrabes

7 Wiky Wiky | Web | 2. května 2013 v 18:58 | Reagovat

no asi takk.. Já mám naštěstí alespon rodinu, ale většinou taky nepomůže.. nevím co ti mám říct a přídám si tě na fb jako Viky Witoszková (jen abys věděla..)

8 Erbanka Erbanka | 3. května 2013 v 6:59 | Reagovat

Doufám, že už Ti brzo bude líp. Depka je hrozná, a tvoje pocity dobře znám..i když uznávám že asi v o dost menších dávkách než to zažíváš ty...Hlavně nic nevzdávat a hledat pořád nové cesty, mám kamarádku a ta to má stejně taky vždycky upadne do takovýhleho stavu..taky se ji snažím povzbudit a zabírá to..proto nikdy nic nevzdávej a věř, že to brzo bude lepší :-)

9 IvettPikaCoke IvettPikaCoke | 3. května 2013 v 11:02 | Reagovat

Je mi to líto... ale s těmi kamarády jsem na tom dost podobně, nemám téměř nikoho s kým bych si mohla promluvit, nebo trávit čas. Ale nevzdávej se, prosím! Doufám, že brzy budeš mít lepší náladu. Přála bych ti, aby ti bylo konečně lépe. A pokud ti to nebude vadit, ráda si tě přidám na facebooku ^^

10 Eliška. :3 Eliška. :3 | Web | 3. května 2013 v 18:34 | Reagovat

Nejspíš si tě přidám a zkusím ti zlepšit náladu osobně, protože bych řekla, že si na tom opravdu, ale opravdu špatně.
Hlavně si prosím neubližuj, to je to nejhorší co může být.
Když rodina ignoruje tebe, ignoruj ty jí! Pro otce jsem zbytečná píča a bez problémů mi to řekne do očí, matka se semnou odmítá bavit, pokud v druhém ročníku na gymnáziu nebudu mít vyznamenání, no.
Ale nevadí mi to, protože jejich nezájem ve mně probudil opravdu silného člověka, kterého jen tak nic nezlomí. Doufám, že brzy do tohoto stádia přejdeš i ty.
Kamarádi se vrátí, všechno bude lepší, věř mi.

11 Yunho-chan Yunho-chan | Web | 4. května 2013 v 17:18 | Reagovat

ach jáj poznám to je to ťašké noja radčej nespomínam lebo sa rosplačm

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Kopírování obrázků či textů je z mého blogu zakázáno!!